Chiens français III
Tentokrát se v seriálu o francouzských psech zaměříme na společenská plemena. Představíme si několik pejsků, kteří dělají Francouzům společnost už několik století. A nejen Francouzům, tito přítulní psíci se totiž rozšířili po celém světě a potkat je můžete třeba i u nás.
.jpg)
Doslovný překlad jména tohoto pejska by měl znít trpasličí kontinentální španěl, ale v Česku ho nazývají prostě malý kontinentální španěl. Existuje hned ve dvou variantách a to jako papillon /motýlek/, který má vzpřímené uši ve tvaru motýlích křídel nebo vzácněji jako phalène /můra, s můříma ušima/ s ušima svěšenýma. Do Francie se jejich předkové dostali ve 12. století z Předního Východu, kde byli ukořistěni během křížových výprav. Šlechta si je zamilovala a urozené dámy se s nimi často nechaly portrétovat. Slabost pro ně měla i známá francouzská královna Marie Antoinetta. A není divu, protože kontinentální španěl je okouzlující přátelský psík, který se snadno naučí různé kousky. Jeho váha sice nepřesahuje 5 kilogramů, přesto se nejedná o žádného líného gaučáka. Díky jeho fyzické zdatnosti a hbitosti se hodí i na psí soutěže agility. Jeho jedinou nevýhodou je jistá panovačnost, myslí si totiž, že jeho pán patří
Petit chien lion
Tento okouzlující psík je u nás znám pod jménem Lvíček. Jeho původ nelze přesně určit, ale v dnešní podobě i se svým obvyklým lvím střihem se objevil už v 16. století. Od té doby je historie tohoto plemene mapována více než dobře, protože si jej za model často vybírali slavní umělci, například Fransisco Goya. A nejen to, lvíček se navíc dostal do postele nejedné bohaté dámy! Dlouhou dobu totiž sloužil jako velmi luxusní zahřívací láhev. Dnes už se většinou na zahřívání nepoužívá, nicméně je stále oblíbeným společníkem. Má však několik nedobrých vlastností, které musí majitel řešit přísným výcvikem. Lvíček rád štěká a především samci mají tendenci stát se vůdce každé smečky, a proto bojuje s ostatními psi i dalšími domácími mazlíčky. Na druhou stranu vám námahu s výcvikem vynahradí svojí odolností a hravostí. Velkou výhodou je, že pokud nechcete lvíčka vystavovat, nemusíte ho nechat stříhat "na lva" a srst mu nijak vadit nebude, jak vidíte na fotce dole.
Coton de Tuléar
Do češtiny se někdy překládá jako bavlňáček /coton - bavlna/, doslovný překlad by zněl balvňáček z Tuléar. Původně pochází z Madagaskaru, kde vznikl ze psů přivlečených francouzskými osadníky, Madagaskar je totiž bývalá francouzská kolonie a jedna z mnoha francouzsky hovořících zemí (malá francouzštinářská vsuvka). Na rozdíl od předchozích dvou psů, jeho původním účelem vůbec nebylo mazlení. Urození osadníci ho chovali jako loveckého psa, který chytal ptáky a toulavé kočky. Společenské plemeno se z něj stalo až poté, co se dostal zpět do Evropy. Dnes se chová výhradně jako společník a má k tomu skvělé předpoklady - je učenlivý, přizpůsobivý a rád poznává nové lidi. Jediným problémem při chovu může být jeho jemná srst a citlivá kůže, které jsou přímo rájem pro všemožné parazity, v našich podmínkách především pro klíšťata.
Zdroje obrázků: flickr/Peter Jackson, flickr/Peter Jackson, wikimedia, flickr/John M. P. Knox, flickr/Pets Adviser
Zdroje informací: FOGLE, Dr. Bruce. Atlas psů do kapsy. Praha: OTTOVO NAKLADATELSTVÍ, 2000. ISBN 80-7181-456-3.
VON DER LEYNE, Katherine. Vlastnosti psů. Praha: Euromedi Group, 2004. ISBN 80-242-1135-1.
0 komentářů