Vyssotski immortel
Někteří možná znají jméno Vladimir Vysockij, pro některé je zcela nové. Jeho experimentální poezie pravděpodobně nezměnila svět, ale rozhodně změnila Rusko a to není zrovna malá země. Proč o něm tedy píši tady, na blogu o Francii? Protože některé ze svých písní nazpíval ve Francii a já jsem objevila 2, které zpíval francouzsky a o takový zážitek nemohu nikoho ochudit.
Ze života
Vladimir Vysockij byl známý ruský skladatel, poeta, zpěvák, herec a odpůrce sovětského režimu. Vyznačoval se charismatem tak silným, že si podmanil takřka všechen sovětský lid. Komunistický režim se bál cenzurovat jeho písně, aby zákazem nejmilovanějšího umělce v Sovětském svazu nespustil revoluci. Dcera sovětského pohlavára Brežněva prý milovala Vysockého hudbu a on pro ni ve svém bytě uspořádal soukromý koncert. Prý byla tak dojatá, že celou dobu brečela štěstím. Sovětští kosmonauti si brali jeho hudbu do vesmíru, protože je podle jejich slov uklidňovala.
Tato úžasná osobnost, na jejíž pohřeb se i přes zákaz režimu sjely miliony lidí z celého Ruska, vytvořila prakticky dokonalý pár s francouzskou herečkou ruského původu Marinou Vladyovou. Sovětský režim z nich udělal pár snů, co na tom, že ze záznamů vymazal Vysockého předchozí dvě manželství.
Jeho život se zvenčí možná zdál perfektní, ale ve skutečnosti trpěl tak, jak si nikdo z nás asi neumí představit. Neustálý dozor komunistického režimu z něj udělal trosku. Jeho jedinou možností, jak uniknout, se stal alkohol. Jeho závislost byla tak silná, že musel rušit koncerty. Upíjel se do bezvědomí, pil tak dlouho, dokud nekřičel bolestí. Aby přežil, nechal si pod kůži implantovat ampuli s jedem, která se rozpustila v případě, že se napije alkoholu. Jenže jeho touha po vysvobození z tohoto světa byla silnější a tak si před jedním koncertem vykousnul ampuli z ruky, aby se mohl napít.
Kromě alkoholu pohltily Vysockého i drogy a tlumící léky. Na koncertech byl vždy suverénní, ale v zákulisí zvracel krev z prasklých žaludečních vředů. Prošel několika detoxikacemi, ale nikdy se úplně nevyléčil. Velikán s chraplavým hlasem zemřel ve 42 letech na zástavu srdce poté, co si prošel abstinenčním záchvatem. Vlastně je docela s podivem, že se dožil tak vysokého věku, vzhledem k tomu, že mu celkem pětkrát praskla krční tepna.
Dílo
Na internetu můžete najít jeho písně, kterým někdo dodal text v češtině, ale konkrétně k těmto francouzsky zpívaným nenajdete přímý překlad. Bylo to těžké, ale kousek od každé písně jsem přeložila. Profitez-en bien!
La fin du bal
Pourquoi je voudrais savoir pourquoi... Pourquoi?
Elle vient trop tôt la fin du bal
C'est les oiseaux, jamais les balles
Qu'on arrêté en plein vol
Il écrivait comme on se sort d'un piège
Faute au soleil, faute aux tourments
Mais comme il prenait pour papier la neige
Ses idées fondaient au printemps
Et quand la neige recouvrait sa page
Faute aux frimas, faute à l'hiver
Au lieu d'écrire, il essayait, courage
D'attraper les flocons en l'air
Mais aujourd'hui, il est trop tard
Il n'aura pas pris le départ
Et son souvenir ne sera
Que la chanson d'avant la lutte
Celý text najdete na: wysotsky.com
Konec plesu
Proč bych měl vědět proč? … Proč?
Přišel příliš brzy konec plesu,
To jsou ptáci, ne kulky,
Co nás zastavuje v letu. /?Co zastavujeme v letu?/
On psal jako bychom se dostávali z pasti,
Viním slunce, viním trýzeň,
Ale tak jako přinesl papíru sníh,
Jeho myšlenky na jaře roztály.
A když sníh pokryl stránku
Viním mráz, viním zimu,
Místo psaní se snažil, hlavu vzhůru,
Zachytit vločky ve vzduchu.
Ale dnes už je příliš pozdě,
On nepřijme odchod
A jeho paměť nebude víc
Než píseň před bojem.
Plus rien ne va
Rien ne va, plus rien ne va
pour vivre comme un homme, comme un homme,
comme un homme droit.
Plus rien ne va pour vivre comme un homme doit
Et comme un vieux loup dans les bois, en fuyant le pire,
je suis resté tout seul avec moi, près des montagnes où l'on respire.
C'est là que je voulais trouver un air nouveau sur un sommet plus haut,
mais qui reconnaît de loin un vrai sapin d'un faux sapin ?
Celý text najdete na: Lyrics translate
Nikdy víc to nepůjde
Nic nejde, nikdy víc to nepůjde,
Abychom žili jako lidé, jako lidé,
Jako čestní lidé,
Nikdy víc to nepůjde, abychom žili, jak lidé mají žít.
A jako starý vlk v lesích, prchající před tím nejhorším,
zůstal jsem sám se sebou, blízko hor, kde je můžeme dýchat.
To je to místo, kde jsem chtěl nalézt nový pohled na nejvyšší vrchol,
ale kdo pozná z takové dálky skutečný strom od falešného?
Zdroj obrázku: Perosnality-Databank
Zdroj informací: Moje školní poznámky, Wikipedia
0 komentářů