Chiens français I
To, že si říkám kočka, neznamená, že nemám ráda psy. Já pejsky miluji! A proto jsem se rozhodla připravit malý seriál o pejscích, kteří pocházejí z Francie. Není jich mnoho, Francie v počtu vyšlechtěných plemen nemůže konkurovat tradičním chovatelským velmocem jako jsou Velká Británie nebo Německo, nicméně jich tam vzniklo mnohem víc než u nás v Česku. Pro začátek si představíme tři nejznámější plemena, která potkáte nejen na výstavách, ale i v parcích, na ulicích .. zkrátka jsou běžná i u nás.
Možná se to nezdá, ale pudlíci byli původně používání k lovu kachen. Jejich francouzské jméno caniche znamená v překladu něco jako kachní pes. Poprvé byl pudl popsán již v roce 1568, ale jako společenské plemeno se uchytil až v 19. století. V té době se začaly tvořit různé varianty plemene. Největší je velký pudl, kterému se říká královský a ten může dorůstat až 60 centimetrů v kohoutku a obvykle váží kolem 30 kilogramů, oproti němu nejmenší je toy varianta, která měří asi 25 centimetrů a váží kolem dvou kilogramů. Pudl je dnes velmi oblíbený především díky svojí srsti, která sice vyžaduje pravidelnou úpravu v salónech, ale nelíná, proto je pudl vhodný pro alergiky. Mimo to má pudl hravou, přívětivou a klidnou povahu a je velmi učenlivý, někteří lidé ho dokonce považují za nejinteligentnější plemeno vůbec. Takže žádná hloupá barbie!
Bouledogue francais
Buldočci původně pocházejí z Anglie, ale jejich vyšlechtění v plnohodnotné plemeno si vzali na starosti až Francouzi. Nejdřív ho chovali jako krysaře, společníka a nezřídka jako bojovníka v psích zápasech. Dnes je francouzský buldoček považován za módního psa a chová se výhradně jako společník. Ačkoliv je to drobný pes, který váží obvykle něco přes 10 kilogramů, chová se stejně klidně jako velcí mastifové. Vyznačuje se netopýříma ušima a často až chorobnou žárlivostí, kdy napadá partnery svého páníčka. Je velmi citlivý na mráz a ještě hůř snáší vedra. Na dovolenou v tropech si s ním asi nevyjedete.
Dogue de Bordeaux
Tento robustní psík se šlechtickým jménem kdysi dělal společníka chrabrým rytířům a válečníkům. Vyznik plemene se datuje až do keltských dob, ale nejvíce zmínek o něm najdeme v období středověku. V jižní Francii bordeauxskou dogu používali jako loveckého psa, který dokázal skolit i divokého medvěda a také k psím zápasům. Ve většině evropských zemí je zapsána na seznamu bojových plemen a často je k chovu zapotřebí zvláštní povolení. Nicméně není čeho se bát, správně vedená bordeauxská doga je milá, přítulná a věrná, miluje děti a neprojevuje se agresivně k dalším psům nebo jiným domácím mazlíčkům, pouze k cizím lidem se chová nedůvěřivě a musí si na ně odmalička zvykat, jinak si návštěva může kromě výslužky odnést i otisk jejích zubů. Jelikož může vážit až 45 kilogramů a v kohoutku měří mezi 60 a 70 centimetry, nebude to příjemná zkušenost. Do povědomí lidí se toto plemeno dostalo v roce 1989, kdy se jeden zástupce objevil po boku Toma Hankse ve filmu Turner a Hooch.
Zdroje informací:
SMRČKOVI, Lea a Martin. Kapesní atlas psů. Praha: OTTOVO NAKLADATELSTVÍ, 2003. ISBN 80-7181-817-8.
FOGLE, Dr. Bruce. Atlas psů do kapsy. Praha: OTTOVO NAKLADATELSTVÍ, 2000. ISBN 80-7181-456-3.
VON DER LEYNE, Katherine. Vlastnosti psů. Praha: Euromedi Group, 2004. ISBN 80-242-1135-1.
0 komentářů