Ve středu 20.5. jsem úspěšně složila zkoušku dospělosti v Česku známou pod názvem "maturita", ve Francii oficiálně nazývanou jako "baccalauréat" a běžně známou pod zkrácenou verzí "bac". Ačkoliv jsem musela použít hned tři jazyky, můj vlastní se mi nezamotal a skončilo to na výbornou ve všech čtyřech zkouškách. 

Ráno mi sice bylo pod psa a nenasoukala jsem do sebe ani suchý rohlík (veškerý můj příjem energie byl jediný čokoládový brumík místo oběda), ale odpoledne jsem si to vážně užila. Maturita mi začala ve 12.45, ale třídní pro mě přišla už o pět minut dřív. Chtěla mi totiž udělat reklamu před paní předsedající a tak mě dotáhla na chodbu, kde jí začala vyprávět, jak jsem její nejlepší studentka, jak čtu klasiky a tak podobně. Nakonec nenápadně stočila hovor ke Karlu Čapkovi, načež mě navedla k poznámce, že založil český  Pen Klub a že já jsem tam byla předčítat jednu svoji povídku. Abyste rozuměli, paní předsedající je češtinářka a paní třídní také, takže spolu věčně soupeří o to, kdo má lepší studenty. Sebestředně se domnívám, že letos vyhrála naše učitelka.

Jako první tedy přišla na řadu čeština. Prvních pět minut na potítku jsem se smála, protože jsem si vytáhla tu samou otázku, jako můj přítel před rokem. Bohužel to nebyli ani Čapek ani Dumas - moji favoriti, nicméně Drákula taky celkem ušel a získala jsem za něj plný počet bodů. V součtu s didaktickým testem a slohovou prací mi to dává úspěšnost přes devadesát procent a tudíž krásnou jedničku. Tedy pardón, VÝBORNOU. 

Následovala angličtina, ze které jsem neměla žádné obavy. Učitelka se mě přišla zeptat, čeho se bojím a já jsem jí s klidem sdělila, že zrovna v angličtině ničeho. Souhlasně přikývla a řekla, že ona se mojí maturity taky nebojí. Možná, kdybych se trochu bála, podívala bych se na pár slovíček a vzpomněla bych si, jak se řeknou dudy, které byly na obrázku v třetí části maturitní otázky o Velké Británii. Ale nevadí, v ústní jsem ztratila jen jeden bod a v součtu s dalšími částmi to dělá přes devadesát pět procent. VÝBORNĚ. 

Trochu strach jsem měla ze základů společenských věd. Je to takový mišmaš filosofie, psychologie, sociologie, práva, ekonomie, religionistiky a do počtu je tam i otázka o etice. Naštěstí jsem si vytáhla psychologii a mohla jsem k otázce o inteligenci nenápadně zmínit, že jsem měla percentil 97,97 v TSP. Radši nebudu říkat, že stejně nejdu na fakultu, kde je TSP, protože by mě ostatní podle učitelky asi zabily. Ups! Jinak ze ZSV taky VÝBORNĚ. 

No a na závěr přišla obávaná francouzština. Z následujících témat jsem si vytáhla číslo 14, tedy Écologie. Překlad tohoto konkrétního tématu snad ani nebude nutný. 

Všechno probíhalo v klidu. Představila jsem se, odpověděla jsem na pár otázek, popsala jsem obrázky a nakonec jsem jim řekla něco o écotourisme /ekoturistika/ a dalších eko tématech. Na závěr zůstal rozhovor, kdy jsem měla přesvědčit učitelku o tom, aby začala třídit. Asi mi chtěla oplatit to, že jsem se přísedící na začátku zeptala, jak se má a jí ne. Začala zcela nečekaně tím, že půjde vyhodit zpola plnou láhev vody. Musela jsem jí to rozmluvit a uvést pádné argumenty a ještě ji přesvědčit, aby až to dopije, šla tu láhev vyhodit do koše určeného na pet lahve. Dovedla mě k zoufalému zvolání: "Tu es méchante! Je ne t'aime pas!"/Jsi zlá! Nemám tě ráda!/. Použila jsem i pár logických argumentů, jako že musíme chránit planetu, protože máme jen jednu a tak podobně. Nakonec se mi ji podařilo přesvědčit a dostala jsem taky VÝBORNĚ. 

V zápalu hádky jsem si neuvědomila, že v učebně sedí dva učitelé biologie, kteří se chystali na další zkoušku a můj drahý přítel jim všechno překládal. Taky jsem si neuvědomila, že moje třídní neumí francouzsky, to mi došlo, až když se zeptala, o čem jsme se to hádaly. 

"O ekologii," odpověděly jsme. 

"Aha, já myslela, že se hádáte o chlapa..." pravila zmateně třídní. 

A nesmím pominout, že drahá přísedící, moc milá bývalá učitelka momentálně působící na Francouzské alianci v Brně, se celou dobu rozhovoru chichotala, ba dokonce se za břicho popadala, takže se učitelé z chodby chodili koukat, co se to tam kruci děje. 

Prostě maturita, na kterou nikdo z účastníků nezapomene!